Dvě (ne)obyčejné blondýny

„Škrábeš se,“ konstatovala Margaret a poněkud znepokojeně si prohlížela mladší, blonďatější, prsatější verzi sebe sama.
„Včera byl úplněk…“ odpověděla Angua automaticky, ale uvědomila si, že by to měla vysvětlit. „Jsem vlkodlačice. Můžu se přeměnit kdykoli, což je ve službě u Noční hlídky praktické. Ale o úplňku se přeměnit musím. To pak přejímám i vlčí návyky. Teď mám třeba utkvělý pocit, že mě koušou blechy…“
„Jak vypadáš ve své zvířecí podobě?“ vypadlo z Margaret, když si v hlavě přeskládala tucet otázek, na které by se chtěla zeptat.
„Vrumf!“ složila jí Angua přátelsky hlavu do klína.

Obě se cítily úplně v pohodě.