Jedno malé "ale"

"Přejděme tedy k samotnému znění závěti."

Odkašlal jsem si a významně pohlédl na smutně se tvářící ženu a odpudivého chlápka s dychtivým výrazem. Vždycky takhle někomu v duchu fandím.

"Cituji," začal jsem, "já, Jaroslav Bezmezný, narozen a snad i pohřben v Dolní Rousnici, odkazuji skromné jmění své dceři, Marii Chycené, rozené Bezmezné."

Žena se pousmála a s poheldem nahoru něco zamumlala.

"Zbytek svého majetku, tedy farmu s pozemky o celkové výměře 351 hektarů pak odkazuji svému synovi, Jiřímu Bezmeznému..."

"No konečně!" Chlápkovi triumfálně svítily oči.

"Pod podmínkou, že na veškerých zmíněných pozemcích zbuduje rezervaci pro rosomáka Milana z brněnské zoo."