Ledňáček

Když se Ledňáček narodil, vešel se do dlaně. A chvíli to vypadalo, že z ní snad nikdy nevyroste, že zůstane droboučký a mírně promodralý. Inu, ledňáček.
Naštěstí ten počáteční těžký start začal vehementně dohánět, až jej dokonce předehnal; vytáhl se do výšky a spíš než ledňáčka by mohl připomínat čápa. Nejen těma dlouhýma až nepřirozeně tenkýma nohama, ale také tou oportunistickou pažravostí, zálibou ve stavbě čehosi, co nám dospělým připadá jako hnízda, a neustálou potřebou se někde brodit a ráchat.
Onehdá jsem ovšem pozoroval, jak to naše zvídavé ptáče nahlíží zkoumavě na svět, a redefinoval jsem čápa raději na volavku.