Neřídím a stejně bloudím

Les se začal stáčet do podivných smyček. Stromy jsem poznával, vždyť už jsme tudy šli. "Tohle je pořád dokola,“ zavrčím. Bandita zakroutí hlavou. "To si myslíš ty. Pořád ses nenaučil, že zdejší planeta je plná překvapení?“
Najednou ztrácím rovnováhu a nohy mi podklouznou. Neletím, jen se sunu. Těžce, neúprosně, jako bych jel po kolejích, které už někdo položil.
"Tohle je Manipulační jízda,“ řekne Bandita. "netlač se. Stejně teď neřídíš.“
Cítím odpor, ale taky zvláštní úlevu. Nemusím volit. Ale právě v tom je ta past.
"A kdy to skončí?“ zeptám se úzkostlivě.
"Až si začneš klást jinou otázku. “ odpoví Bandita klidně.