Povídačky

Vysoko na Důlinách se poklidně pásly ovce. Ani je nebylo potřeba moc hlídat, ale občas tam někdo zašel, aby dohlédl, že někam neodešly.
Dnes byla řada na Toničce.
„Lez! Škrabej se!!“ ozvalo se od kamenů.
„Já už nechci.“
„Nemusíš,“ opáčila Tonička.
Ticho. Takové to plné otázek jen čekajících na svoji příležitost.
„Proč nemusíš?"
„Ale musíš.“
Malá fíglata se v peroucím se chumlu vykutálela zpoza kamene.
„Co to tady provádíte?“ zeptala se Tonička.
„Hamiš poudál, že když se vyškrábeme až na vrchol, uvidíme celý svět.“
„Uvidíte hodně, ale celý svět je mnohem větší než Křída,“ prohlásila Tonička.
„Fíha! Neke!“ štěbetala fíglata.