Přiměřené Lalulá

Jsem stará. Prý že. Jako bych se, cihlu po cihle, měla rozsypat. Postavili mě do kouta, snad abych jí a její moci nepřekážela a přece, když je nejhůř, hledá za mnou můj syn ochranu a bezpečí.

***

Mám už toho dost. Stojím mu věrně po boku, mocná. Nejmocnější.
A odpovídá snad moje postavení mé moci? Ne. Moje moc má být štítem pro jeho nedostatečnost. Nemoc nejposlednějšího z posledních.

***

Stojím první v první řadě. Matka to nechce. Otec se ke mně nezná. A já mám přeci jen pocit, že musím. Musím dokázat, že jsem něco víc než jen kuriózní, pruhovaná, černobílá figurka.