Raději nevzpomínat

Marně si chránil hlavu před krupobitím kopanců a ran. Brunátný kápo si ho spletl s bubnem. Místo paliček použil důtky. Vylil si na něm všechnu svou zlost. Po poslední nadávce zařval: „Odvykačku!“
Vězňovi to po té nakládačce moc nemyslelo. „Jakou odvykašku?“ procedil mezi vyraženými zuby.
„Odvykací kúru!!“ hrozil pěstí dozorce. „Aby sis odvykl neposlušnosti.“ Hromový hlas pokračoval: „20 dnů hladovka.“ Nohshled zasalutoval. „Budeš chtít žrát i kůru ze stromů nebo hlínu z apellplazu, ale nic nedostaneš! Rozumíš?“ Výhrůžný tón se snášel na nebožáka. Ten si v tu chvíli přál zemřít. Ale přežil a své hrůzné vzpomínky pochoval hluboko v sobě.