Věnováno Kenovi, proti kterému jsem zelená až za ušima, a můžu jenom doufat, že dozraju ve stínu jeho památky.
Stát v pozici učitele tváří v tvář lidem, kteří jsou o polovinu nebo víc starší než ona, je nervydrásající.
Nabourávat jim jejich zažité představy, nabízet alternativní výklady, překonávat koleje vyjeté stereotypním opakováním.
"Pokládej těžké otázky. Nenech je v klidu. Oni to potřebují. Všichni potřebujeme pořád studovat."
Povzbudivý úsměv zpod širokého kovbojského klobouku, rámovaný majestátním knírem. Oči, které září radostí a nadějí, úžasem a láskou ke světu kolem. Víra, kterou nic neotřese.
"Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu."
Nashledanou na skleněném moři. Budeš mi chybět.
Protože loučit se s těmi, od kterých jsme se ještě chtěli mnohému naučit, bolí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
owwwww... napsala jsi mu
Zuzka
owwwww... napsala jsi mu památku nádherně. <3