Byli oba unavení. Kluk víc - strašidelné kruhy pod očima a odevzdaný obličej, s jakým překonával míle.
"Zastavíme," řekl muž. "Dneska už stačilo."
Vybalili spacáky. Kluk zaplul pod deku. Nespal však.
Teď, pomyslel si muž.
Vytáhl maličký kazeťák a sadu baterek. Překvapení. Kluk otevřel oči.
"Co to je?"
Zaklapl krytku a zmáčkl play. Bohové, fungovalo to! Položil kazeťák mezi spacáky.
Blue jean baby, L.A. lady,
seamstress for the band.
Kluk se usmál. Poprvé za dobu, co byli na cestě.
Muž se usmál zpátky.
Count the headlights on the highway.
Na tuhle krátkou, zázračnou chvíli uprostřed noci byl svět v pořádku.
Ke čtení této drabble je nutný soundtrack. Bez něj je ten pocit tak poloviční.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
úžasné
Aries
úžasné
četla už jsem to dávno, ale
Wolviecat
četla už jsem to dávno, ale ta nálada a styl je přesný