Unfair

"Zajíček ušáček pro Kuřátko v obilí. Jste tam v pořádku?"
"Tady Kuře. Jo. A dneska nešifruju, jen ať to všichni slyší."
Druhý hlas zněl velmi unaveně.
"Ale Francoisi..."
"Je mi to jedno, merde!"
"Pánofé...?"
"Hansi... nemoh bys... já na to nemám náladu, někde tam budeš mít hlášení."
"Ein momment."
Zní šustění papírů, kroky, další šustění.
"Ja. So... was? Was?? WAAAASSSS? No to snat ani... utělal co? ..."
Ve sluchátkách prská muchlaný papír a německé nadávky. Osobní a rodinné.
"Pánofé, toto... echm... jde mimo fšechno. To je nešestné a nesportofní. Na potrazy jsme svyklí, ale fše má chranice. Pište si. Tajné kódy..."