Zadrátovaná

Slyšela jsem ržání divokých hřebců v travinách vyšších než já. Pila jsem, spolu s nimi, vodu z průzračných jezer, zrcadlících jen horské štíty.
Cítila jsem chlad močálů, do kterých se nohy bořily s tichým mlasknutím.
Viděla jsem orly kroužit nad útesy a naslouchala jejich křiku.
Třásla jsem se zimou a trpěla poledním žárem.
Umírala jsem hlady. Přecpala se voňavými malinami.
Moje kůže si pamatuje dotek hebké rysí srsti i drsnost pobřežních křovin, bránících svá nedotčená území.
Navzdory zemi, obklíčené ostnatým drátem.
Nejsem bezmocná, dokud si dokážu přivonět k sedmikrásce ve spáře asfaltu vězeňského dvora.
Naučím tě to.
Jestli budeš chtít.