Krásný den...

Byl krásný slunečný den. Eragon měl dost času, než se Orik rozloučí s Hvedrou. Sednul si na schody a pozoroval trpasličí děti, jak si hrají. Děti si hrají vždy a všude. Byl toho svědky i mezi Vardeny, kde si děti hráli mezi muži, ve zbrani. Tyto děti, si ale hráli se Safirou. Hemžili se po ní, že jeho velká dračice téměř nebyla vidět. Lezli jí po zádech, klouzali po ocasu a šplhali po ostnech. Nejvíce ho ale zaujali dvě odvážné děti. Šlo o chlapce a holčičku. Sedli si Safiře na hlavu a rozhlíželi se po kraji.
"Nelochtá to?"
"Lochtá," zavrněla.