Vrba mrtvých

Vrba si zachmuřeně poposedla. Už tu byl další.
Na stole před ní ležely dva papíry. S povzdechem si vzala ten první a začala si pro sebe číst.
Nebyl to zrovna pěkný život, jak zjistila. Ale jak si vzápětí uvědomila, v té době ho jen málo lidí mělo pěkný. Trochu se otřásla při poznámce o přísném otci a jeho výchově. O prozrazeném tajemství. Pětkrát přepočítala jeho věk, kdy nastoupil k dragounům. Ale ani jednou se nespletla. Byla tu smrt matky, rozebraný majetek, vězení, zemědělský život, manželka, děti...
A pak tu byla ta Osvětim...
A z toho se každý člověk musí vyzpovídat.