Navazuje na události z Iantouchovy povídky Čtvero cest osudu.
Musel uposlechnout hlas, který jej volal k sobě, i když chtěl zůstat a nezpůsobit žal. Bolest ustávala, vidění se rozostřilo, hluk utichl. Necítil již ani své tělo. Zůstalo tam zoufale objímané. Nebylo mu dáno dodržet, co slíbil.
V hluboké prázdnotě naříkal: „Vždyť jsem nic zlého neudělal, snažil jsem se, aby vše bylo zachráněno. Možná jsem někdy neměl dostatečně bystré oči, ale každý se může mýlit.“
„Nemusíš se zpovídat,“ ozval se hlas uvnitř něj. „Vím všechno, co se stalo. Vím i to, co se stane. Po dlouhou dobu nebudeš mít úlohu mezi živými,“ promluvil k němu Vala Námo, vládce síní Mandosu.
Omlouvám se, ale když do tmy zapadla hvězda jeho: do tmy Mordoru stínového.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit