Peggy stála na přeplněném nádraží. Všichni pospíchali domů za svými blízkými a i ona toužila být s matkou. Vlastně nevěděla, co cítí. Překvapení, zlost, beznaděj... Vždyť jsme v Americe, tak jak se mohlo něco takového stát? Nebrečela jako okolo stojící ženy, ale přesto se jí třásla ruka, když si zapalovala cigaretu. A také přemýšlela o rozpracované reklamě a vzápětí si za tyto myšlenky nadávala. Nebylo to správné.
Cigaretový dým se mísil se vzduchem a ztrácel se v šedivém listopadovém nebi. Podobně jako před několika hodinami kouř z olověné kulky, která zabila prezidenta. Stejně tak jako se rozplynula naděje milionů Američanů.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit