Byl to malý, kulatý pán. Na tváři strnisko rozježených vousisek.
Špinavé ruce a umazaný, na mnoha místech roztrhaný kabát svědčili o tom, že s hygienou si moc starostí nedělá.
Lidé se vykláněli z okna. Někteří na něj hleděli s nechutí, ale ti, kdo pronikli přes nevábný první dojem, se museli usmívat.
Kulatý pán měl na tváři široký úsměv. Usmíval se, i když si pískal a děravý klobouk vyhazoval vysoko do vzduchu. V ruce svíral pravděpodobně poslední papírovou stovku a mířil si to do nejbližší hospody.
Chodil tak každý den, někteří mu říkali opilec, jiní smíšek.
A ti nejbystřejší opilé sluníčko.
Před pár týdny jsem byla na výstavě obrazů, které měly být vzpomínkou na Hrabala. Většina byla dost strašná, ale zaujal mě tam jeden obraz s takovým tlustým usměvavým pánem, který šel do hospody. Byl to kulatý pábitel či co :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit