Já jsem za svou pohřební černou ráda, protože co je moc barevné, to se musí moc řešit, co se ladění týče. Černá to jistí, lidé si vás nevšímají a ty kanady dodělají dojem. Ach jo, kdyby to bylo tak jednoduché, protože tohle vůbec není o dojmu, ale o postoji a podobných věcech...
Já mám spoustu úžasných tetiček,
mých drahých příbuzných sestřiček,
ale poslouchat neustále co ano a co ne,
co máte si na obličej patlat, co vlastně lze,
že černá patří na hřbitov, kanady do války,
že není nutno přemýšlet – ale brát na vtipálky.
A nesmíte si barvit hlavu, jinak pleš se zjeví,
ale že ona sama ji má černou asi neví,
neustálé klebetění, co více mohu říci,
tohle není to, co chtějí básníci.
Ale mám je ráda, někdy tohle šlechtí,
nemůžete se bránit, tohle nechtít,
ale někdy nad tím dlíce,
chcete trochu více strýce.
Geny další baby nosí,
a image kosí.
Jo, začínám mít hlavu trochu zmatenou ze všech těch Nerů Octavianů Augustů, Titů a ještě jednoho jednoho na T... A taky kagaru. Ale pak to jde rychleji, no ne?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo, tetičky dovedou do všeho
Profesor
Jo, tetičky dovedou do všeho mluvit... Ale strýcové občas nejsou o nic lepší.;-P
Moc hezké drabble.
Asi jsem ráda, že mám
Kaisa
Asi jsem ráda, že mám nekomunikativní strýce, tudíž mi do některých věcí nemluví. A při nejlepším jsme všichni potichu. :D
Díky. ;) Jsem ráda, že to někdo ještě čte po těch úletech. :)