Díky, strýčku

To nejmenší, co o strýčkovi můžete prohlásit, je, že je velký muž. Skutečně velký. Nemá to co dělat s jeho postavou, víte – v přítomnosti strýčka Cecila musíte nevyhnutelně dospět k dojmu, že je ho v místnosti poněkud víc, než se zdá. Nedlouho poté už čelíte poznání, že realita klopýtla a teď už se může stát cokoli.
Když jsem ho viděl naposledy, přiměl mě skočit po břiše do vřesoviště, hledaje úkryt před jeho neuváženou palbou na vysokou. Byl to jelen. Z bronzu, jak jsem záhy zjistil. Majitelé panství to naštěstí vzali s humorem.
Mám strýčka rád.
Jen je ho někdy… moc.