Andělíček

KŘACH!
Květináč sletěl z nízkého stolku. Měla jsem starost, jestli se tomu malému andílkovi něco nestalo a šla jsem se podívat.
„Báro! Ty bestie nedobrá, to se dělá?“
Nechápu. Nic jsem neudělala, jak jí to mám vysvětlit?
„Podívej se na tu louži! Zase ta tvoje mrcha!“ křičí na něj.
„Proč by to dělala, nikdy přece nic nevylila!“
„Chceš snad říct, že to vylila Andělka?“
Chci jim vysvětlit, že já tu misku opravdu nepřevrhla, ale nevím jak.
Nikdy jsem nezlobila a najednou, cokoliv se stane, vždycky za to můžu já.
Proč jsem to vždycky jen já? Protože jsem pes?
Tiše pláču.