Kdo pozdě...

Jednou se Ovečka spokojeně pásla na louce, když za ní přišel Beránek. Byl stejně velký jako ona, mladý, s hezkou bílou huňatou srstí.
„Bééé, Ovečko, nechtěla by sis hrát?“ zeptal se jí a zvědavě po ní pokukoval.
„No, já nevím,“ zatvářila se Ovečka rozpačitě. „Na někoho tu čekám,“ přiznala nakonec.
Ale Beránek se nenechal jen tak odbýt. Ovečka to nakonec přehodnotila. Beránek se jí líbil a byl milý. Vlk si přijde hrát zase až Velký Oveč ví kdy.
To odpoledne ale Vlk přišel. Stál u ohrádky a smutně pozoroval, jak Ovečka podlehla svému přirozenému pudu.
Snad si budou hrát jindy.