Když musíš, tak musíš

Cesta přes Reich byla peklo.
Za volantem seděl Saša, jehož zlomená pravá noha ve mně vyvolávala permanentní obavu o naši bezpečnost.
Sedadlo spolujezdce okupoval Jindřich, který byl schopný zasáhnout do řízení asi stejně pohotově jako lenochod předávkovaný opiem. S pusou dokořán spal.
Lynda s Ivanem hráli Candy Crush a na mé připomínky reagovali s pětiminutovým zpožděním. Když mě z toho kufru slyšeli.
Poslední zastávka, kterou uskutečnili, byla na hranicích. A močový měchýř se bolestivě napínal.
"Ty vole, Fanouš se pochcal!" zvolal Ivan na benzínce v Mikulově, když si všiml mých kalhot.
"Přírodu nezastavíš," opáčil jsem a zašel si na kávu.