18. září 1916, Desná v Jizerských horách

Je půl čtvrté odpoledne. „Anton, nějak ti ty necky tečou,“ dřevaři pospíchají, ale když zahlédli pramínek vody vytékající z hráze, přece jen jim to nedá.
Přehrada je úplně nová, ještě ani není plná. Nový je i hrázný. Ale je mu jasné, že tohle není dobře. Voda má ještě přitékat, ne aby někde zase tekla ven. Odkládá chleba a termosku.
Chvíli kouká – pramínek vody, asi jako prst silný. No, raději to nahlásit. Ještě že sem zavedli telefon a nemusí nikde běhat.
„Říkáte vypustit, pane správče? Všecko?“ opakuje zpitoměle. Ještě pár slov a běží k havarijním uzávěrám, ani termosku nezavřel. „Chlapi, rychle sem!“
Několik dělníků položilo nářadí. „Pojďte se mnou, máme malér“. Jenže šoupátková místnost je plná ošklivě znějících zvuků… a v jednom rohu roste vlhká skvrna. Teď už nikdo nemyslí na nic jiného, než jak co nejrychleji otevřít šoupě. Ještě půlku… „Pozor! Pryyyč!“ Hnusný zvuk desítek kubíků pohybující se zeminy. Budou čtyři hodiny.
„Honem zavolejte do Desné!“
Jsou čtyři hodiny. Na poštovní úřad v Desné přichází varování, že korytem poteče víc vody. O čtvrt hodiny později zazní hrozivá zpráva: hráz nad obcí se protrhla. Okamžitě evakuovat!
Ledová voda přehrady přišla vzápětí. Vzala sebou téměř celou Desnou a šedesát dva lidských životů.
Tohle se opravdu stalo. Na místě, kterému se říká Protržená přehrada, dnes nenajdete skoro nic.