Ještě jeden přizdisráč se udal.
Odjel.
On mu nebránil, nedal mu sbohem, nehledal ho.
Předal mu tedy poslední kus skládačky a modlil se, aby on nepoznal, že se nechal rozbít.
Utekl.
Věděl, že nejužitečnější bude nechat věci doznít do prázdna. Nic si s sebou nevzal, nemusel, všechny zakonzervované vzpomínky si křečovitě vyrýval do sebe, aby jednou, až jich bude dost, ho mohly zahubit.
Schoval se.
I tady roste tisíce platanů, ale už nic neznamenají.
Vinil se za všechno co mu udělal, ale mnohem víc za to, co nikdy neudělal.
Jako přizdisráč dohrál hru přesně podle plánu, nedovolil si to kapitálně posrat, jak by se slušelo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit