Po náročném dni jsem musela napsat něco milého a oddechového.
P.S.: Kdo hádal, že jsem tohle téma poslala já, tak měl pravdu. I tak jsem ale dlouho nevěděla, co na to napsat :D
„Už jsme na konci?“ zeptala se Anička. Sukýnka se jí zavlnila jako okvětní lístky.
„Myslím, že ne,“ zavrtěl hlavou Patrik a pokusil se proskočit na další stránku. Nešlo to.
„To je zvláštní…“ prohlásil, zatímco se snažil proklouznout jinudy.
Anička si mezitím skákala neviditelného panáka.
„Co teď?“ zeptal se po dalším neúspěchu. „Vrátíme se na začátek?“
Anička pokrčila rameny. „Můžeme jít někam jinam.“
„Ale kam?“
Anička ho místo odpovědi jen vzala za ruku a před nimi se znenadání otevřela tajná chodba.
„Kam vede?“ zeptal se Patrik, ale Anička se jen zasmála a rozběhla se skrz.
Teď už je čekalo nové dobrodružství.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit