Něco mě k tobě odjakživa táhlo. Možná to byl masochismus, možná v tom má prsty pedofilie, nebo třeba něco, co bys ty nazval maniodepresivní psychózou. Tak se nějak stalo, že jsem se v patnácti zamilovala do třináctiletého kluka – konkrétně do svého nejlepšího kamaráda.
Asi by se nad těmi negativy dalo mávnout rukou, jenže to bych nebyla já. Rozhodla jsem se počkat a nejprve upřímnost svých citů prozkoumat, abych se neztrapnila kvůli nějakým navsugerovaným přeludům. Měla jsem strach, že zničím naše… přátelství. (Dá se tohle vůbec nazvat přátelstvím?)
Jenže…
Tak dlouho jsem se pitvala ve své lásce, až jsem ji zabila.
Čt, 2011-04-07 17:45 — Profesor
He, he, to je normální. Cynik
He, he, to je normální. Cynik ve mně se jen ušklíbá.
Dobré.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Čt, 2011-04-07 23:15 — Tall
Má to něco tak nějak krutě ze
Má to něco tak nějak krutě ze života, aneb kolikrát se odhodláváme tak dlouho až už je pozdě. Jo skvělý drabble.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit