Tiše jsem vešla do kaple, rozhodnuta se to odpoledne trochu pomodlit. Kaple byla ale nečekaně plná, dokonce vpředu u oltáře stál kněz. Vypadalo to, jako kdyby se sloužila zádušní mše. Nechtěla jsem nikoho rušit, tak jsem se přikradla blíže, abych viděla, kdo zemřel.
V rakvi ležela žena mého věku, ve smaragdově zelených šatech, přesně tak zelených, jako jsem měla právě na sobě. Podívala jsem se jí do sinalé tváře a…
panebože…
ta žena…
ta žena jsem já!
„Ale já nejsem mrtvá!“ zakřičela jsem a lidé v lavicích se otočili za mým hlasem.
Měli jste vidět tu hrůzu v jejich očích.
Po, 2011-04-11 20:40 — Profesor
Že by duch? Moc pěkné.
Že by duch? Moc pěkné.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Pá, 2011-04-15 12:02 — Arn Dair
Uh, pekne! Ja cekala, ze se
Uh, pekne! Ja cekala, ze se za jejim hlasem nikdo neotoci...
Pro psaní komentářů se přihlašte
Út, 2011-04-19 12:28 — Dangerous
A kdo má teď co
A kdo má teď co vysvětlovat... ;)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit