Pohádka o tom, jak jeden snědl senátorské V.I.P. princezně tumor

Poznámka: Uvažovala jsem, jestli použít ty krásné familiérní zdrobnělinky Jimmy a Gregy, ale pak mě došlo, že nepíšu slash...:D Tak jsem je honem rychle zapudila.
***
S onkologickým, mě příslušným klidem jsem si párkrát neklidně a neonkologicky, uříceně oddechl. Stál jsem před ním a připadal si stereotypně. Idiotsky obvykle.
„Kde to máš?“ vzhlédl od lahve.
Zaprášená a zašlá, zřejmě kvalitní… čisté fleky na skříni, tak přesně tam ji vyválel. Tyhle ty tvé drobně ležérní lži, Housi.
„Nebo jsem to chtěl po Cameronové? No nic, tobě by japončík stejně nedal…“ nafoukl tváře a pomalu vyfukoval.
„Volal jsi kvůli senátorce, říkal jsi, že nepodá žalobu…“ nakousl jsem.
„Zdá se, že jsem sežral strašlivého draka,“ foukal na hrdlo lahve.
„Vyřešil…?“
„A princezna zůstala celá,“ dořekl.
A šašek si oddechl.