Houbaři

Svraštělý děda nožem strouhal lískový prut a sledoval k lesu se blížící auto s pražskou značkou. Když zastavilo přímo před ním, znechuceně si odplivl. Z vozu se vyloupl pár v šusťácích a s košíky, jejich pozornost se okamžitě stočila k dědovi a začali ho nadšeni zpovídat.
„Tak co dědo? Rostou, rostou? Aspoň pár hříbků kdyby bylo.“
Ten jim však nevěnoval ani špetku pozornosti a dál strouhal svůj prut. Nechali ho být a vkročili do lesa. Napůl zarostlou ceduli „Vojenský prostor“ jen překročili a zanedlouho zmizeli v mlází. Když děda zdálky zaslechl dvě prásknutí protipěchotní miny, jen se uchechtnul.
„Zatracený naplaveniny.“