Hawkeye a BJ seděli v baru. Atmosféra byla spíše ponurá.
,,Někdy si říkám, že válka je prostě jedna velká mlátička," řekl Hawkeye. ,,Kdo uteče, je hrdina. Ostatní jsou zapomenuti pod vlnou jejích ran."
,,Co jsme pak my?" zeptal se BJ.
,,Sešívači a opraváři. Koho mlátička dostane jen napůl, tomu pomůžeme, aby se mohl vrátit a dostat to plnou ranou," řekl Hawkeye. ,,Po chvilce zjistíš, že jediný způsob, jak otevřít pusu bez toho, aniž bys křičel, je vtipkovat o tom."
BJ se smutně usmál. ,,Třeba se někdy dostaneme domů."
,,Není nic, co mi bude chybět," řekl a odmlčel se. ,,Kromě tebe."
Dneska se mi nechtělo psát něco veselého..
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Není to úplně veselé, ale
Charlie
Není to úplně veselé, ale trochu naděje v tom je. Moc pěkné! :)
Trefné a smutné.
Saphira
Trefné a smutné.