Baterka, kterou jsme lohli blbý Zůze, byla jedna z nejlepších věcí, která nás kdy potkala. Otevřela nám neprobádanej svět sklepů a kanálů našeho šedivýho předměstí.
Celý partě bylo rázem jedno, jak moc slunečný je odpoledne, hned po škole sme se potkali a šlo se na průzkum.
Za pár tejdnů nám byly prastarý stoky známý líp než kdejaký vykrmený kryse..
Zbývala jen část za mříží.
Konečně Lojza dotáh tátovo páčidlo, všichni sme věděli, k čemu ho používá, ale dělali jsme jako že nic.
Napjatý se plížíme chodbou, na konci sedí Zůza, v úplný tmě. Pssst! Krmim krysy, ať mi je nevyplašíte!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit