Procitnutí, moudrost, láska, vnitřní klid.
Slunce mě pohladí prvními paprsky. Jarní vánek mě probudil do nového dne, do nového startu. Záleží jen na mě, jaký obraz a jaké barvy použiji na zatím nepomalované malířské plátno. Zda se nechám ovlivnit druhými, aby narušili moji vyrovnanost a emoce.
Nevidím uspěchanost a zahořklost lidí okolo mě. Lidé do mě cestou vrážejí. Zůstávám klidná.
V práci na mě začne řvát a nadávat klient. Řeknu mu, že ho chápu a mrzí situace, ve které je a udělám vše, abych mu pomohla.
Problémy nazývám výzvou, nikoliv neštěstím.
Vážím si maličkostí.
Při usínání cítím vděčnost a pokoru.
Miluju svůj život.
Miluju sebe.
Udržujme krb svých myšlenek čistý, založíš mír a budeš šťastný. - Abd-ru-shin
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné, vyzařuje z toho
Esclarte
Krásné, vyzařuje z toho pohoda a vnitřní vyrovnanost. A uklidňuje to nás nevyrovnané.
A to vydrží pořád? Tak to
Rya
A to vydrží pořád? Tak to gratuluji! Pěkné drabble.
No kéž by! Není to vůbec
Teresa
No kéž by! Není to vůbec jednoduché, vždycky se najde nějaký blbec, nebo přijde neobvyklá situace, která ten klid naruší. Úkolem tedy je negativním věcem předcházet a když není možnost, tak to zpracovat tak, aby nám to neublížilo a nesezralo zaživa. Špatné je, když už člověk vidí a myslí jenom černě. Nikomu nic nepřeje, je zapšklý, zlý, necitlivý. Někdy mi přijde, že jich je víc, než těch "hodných", ale to záleží na úhlu pohledu a kolektivu.