Bylo něco kolem třetí hodiny ráno, když James zaklepal na dveře mojí ložnice.
Poněkud neochotně jsem ho pozval dál.
„Stalo se něco?“
Moje otázka byla případná. May byl navlečený do protichemického ochranného obleku, na obličeji měl roušku a v ruce držel vrtačku.
„Přišel jsem na to!“ zvolal s takovou dávkou entusiasmu, že jsem pojal podezření, zda nepodnikl průzkumný výlet do mojí přihrádky s léky.
„Na co? Že svět je krásný, když v noci vrtáš hmoždinky do betonu?“
„Přišel jsem na to, jak do kočičí superklece přidělat fotosenzorická automatická dvířka!“
„A jak se ti to povedlo?“
„Použil jsem tvůj zubní kartáček.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit