Prokrastinace

Procházel jsem se po nábřeží, kde větve lip se sklání až k vodě a je odtud vidět po řece až za město. Nad hlavou vířili prach cyklisté, se kterými se v tuhle dobu neustále srážíte na chodnících.
Už se šeřilo, když jsem zastavil a zapálil si cigaretu. Pozoroval jsem odrazy na řece. Čas plynul, ale já jsem ho nechal procházet okolo mne.
Jen jsem si představoval, jak se ze tmy za mnou odlepil od zdi stín. Moje černé svědomí přistoupilo až ke mně. Zahledělo se na hladinu vody a stejně jako já si zapálilo cigaretu.
Dnes se nic nového nestane.