Nejprve osobní: Moc se omlouvám, už zase vůbec nestíhám číst. Nevím, jestli budu teď stíhat psát, ale chtěla bych. Uvidí se.
Dříve v ten den, kdy bylo Lepší se neptat.
Naisa tiše vytáhla truhličku a otevřela ji. Tentokrát chvilku volna potřebovala a potřebovala i svou starou slaměnou panenku. Svou připomínku doby, kdy byl tatínek s nimi, maminka zdravá a její starosti byly, jestli běhá rychleji než ostatní děti, ne jak nakrmit sourozence.
Jenže truhlička byla prázdná!
Teprve teď si Naisa všimla loužičky špinavé vody. Zamířila ven a stopy ve sněhu ji neomylně vedly za stodolu. Přišla až skoro k ní, když zahlédla Malku s její panenkou a Maera s jakýmsi klacíkem.
„Ještě že ses vrátil, byla jsem nemocná,“ dolehl k ní Malčin hlas.
Se směsí smutku a dojetí zamířila zpět.
To téma je pojaté hodně volně. Ale diskusi jsem pochopila, jako že se to smí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dojalo mě to taky. Koukla
Aries
Dojalo mě to taky. Koukla jsem podle odkazů o několik drablat zpátky, jak to, že mi tohle unikalo? To budu muset napravit, protože ty tři, co jsem teď přečetla, se mi líbily všechny.
To je krásné a dojemné.
Terda
To je krásné a dojemné.