Vejtaha

Žabák chtěl zapůsobit na druhé. Vypnul hruď a dělal nejdelší skoky, jaké uměl.
Sklidil potlesk.
Myš otevřela ústa překvapením. „To já nedokážu.“
„To bych řekl,“ naparoval se Kvak. „Teď vám ukážu, co nikdo z vás neumí.“ Soustředil se a vyskočil, co nejvýše dovedl.
„Óó“, hlesli přihlížející a zahanbeně se začali trousit pryč.
Kvak se rozhlédl. „Žbluňku, kde jsou všichni?“
„Už se nechtěli dívat.“
„Proč? Tolik jsem se snažil.“
„Snažil ses vypadat lepší, než jsou ostatní. Kdyby tu byl klokan, strčil by tě do kapsy.“
„Co teď?“ zesmutněl Kvak.
Žbluňk ho dobrácky poplácal. „Ukaž, jaký jsi doopravdy a nechlub se tím.“