Vyšší princip

Alžbětiny černé myšlenky při pochodu vyrušil křik.
„Na Cyrila nesáhneš, řezníku opilecká! Já ho zašila!“ povykovala Zojka, která neustále fušovala do ošetřování. Alžbětu vytáčela.
„Bez ženských by bylo medicíně nejlíp,“ vrčel doktor Weber, když Zojku odehnal.
„Kučerová, schválně si toho jejího prohlédněte. Sotva chodí, nechala tam střepinu, nána.“ Táhl koňakem.
„Musíme ho otevřít,“ konstatovala Alžběta
„Co nejdřív. Uvidíte velkou operaci. Těšíte se? Vy nejste tak neschopná jako ostatní...“
Sebrala kuráž: „Já v Praze pod doktorem Sališem běžně operace vedla.“
„Sališ, říkáte?“ zopakoval uznale.
„Pane doktore... vám se třesou ruce... já...“
Ostře odsekl. „Operaci povedu já. Můžete asistovat. Jste ženská, ksakru!“