Les krátko po zotmení je esenciou mágie.
Kráčam po cestičke a bosé nohy mám špinavé od prachu. Na nahých pažiach mi naskákala husia koža. Neskorá jeseň je chladná... A mesiac vychádza, slnko zapadá. Bytosti lesa sa prebúdzajú.
V svetle vysokej sviečky, ktorú nesiem v rukách, vidím popadané, zošúverené hnedé lístie.
Leží pri okrajoch cestičky. No ja sa nesmiem zatúlať... vystríhali ma.
Spoza neďaľekých stromov sa ozve ľúbezný spev. Akoby spievali samotné srdcia starých dubov. Clivú pieseň o smrti, a o tom, aké krásne je cítiť trávu pod nohami. Len sa usmejem.
" Dnes v noci ma nedostanete," šepnem smerom k dryádam.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Líbí moc. Byla bych dokonce
Aries
Líbí moc. Byla bych dokonce uchvácená, kdyby z toho nešla taková strašná zima!
Jímavé!
Faob
A ta slovenština...! To je krásný jazyk.
Nádherné!
Rya
Nádherné!
To je nádherně napsané! Úplně
strigga
To je nádherně napsané! Úplně tam jsem a slyším, jak všechno kolem tiše šeptá a dívám se, jak stromy zalévá měsíční záře..
To je prostě nádhera. Jako
Danae
Moc krásné. Je mi z toho zima
Doktor
Moc krásné. Je mi z toho zima, vnímej to jako poklonu :-)
To je neuvěřitelně poetické.
Lee
To je neuvěřitelně poetické. Krása. :)
Tak poetické drabble a jak ta
Arengil
Tak poetické drabble a jak ta slovenčina krásně, měkce plyne!