Zlý sen?

Běžím lesem. Slyším je za sebou. Cestu protkávají kořeny. Au, kotník! Není čas na bolest. Jsou mi na stopě. Běžím a bolest ustupuje. Nechávám ji za sebou. Jen ať si ji ty potvory sežerou!
Jsou rychlejší. Vím to už od prvního kroku. Každý ví, že je lepší se zastavit a doufat, že jen přiběhnou a očuchají vás. Běžím dál. Nezastavuji. Místo toho se probouzím.
Sahám pro sklenici s vodu. Padá.
„Co je, sakra?“
Sara není rozespalá. Ze zásady.
„Zlý sen,“ omlouvám se, „honila mě smečka psů.“
„Co já bych dala za to, aby mě pro jednou honilo něco tak normálního.“