Za štěstí se platí předem

Neira se pevně tiskla ke svému muži. Oči ji dávno bolely, ale nové slzy už nepřicházely. Asi to tak muselo být. Vlastně si už nějakou dobu připadala provinile, když s dětmi mluvila o tom, že všichni mají být šťastní a že nemají ubližovat živým tvorům a půl dne nato hledala slova na vysvětlenou, když někdo donesl zprávu o dalším přepadení či útoku.
Muži museli jít bojovat, protože mlčení jejich rodiny zachránit nemohlo. Jenže zatímco štěstí jim slibovala jejich víra, šťastný návrat z boje jim slibovala možná tak neschopnost připustit si reálnější variantu.
Pevný stisk povolil. Dál už rozhodne boží soud.