Někde na začátku...
Neira se pevně tiskla ke svému muži. Oči ji dávno bolely, ale nové slzy už nepřicházely. Asi to tak muselo být. Vlastně si už nějakou dobu připadala provinile, když s dětmi mluvila o tom, že všichni mají být šťastní a že nemají ubližovat živým tvorům a půl dne nato hledala slova na vysvětlenou, když někdo donesl zprávu o dalším přepadení či útoku.
Muži museli jít bojovat, protože mlčení jejich rodiny zachránit nemohlo. Jenže zatímco štěstí jim slibovala jejich víra, šťastný návrat z boje jim slibovala možná tak neschopnost připustit si reálnější variantu.
Pevný stisk povolil. Dál už rozhodne boží soud.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pěkné.
Faob
Krásně stojí v jiném paradigmatu, než je ten dnešní. Muži holt musí bojovat, i když ženy to nechápou. Myslím. Dýchlo na mě z toho skvěle zachycené myšlení dávnějších dob.
Tolik myšlenek a pocitů ve
Rya
Tolik myšlenek a pocitů ve sto slovech!