When you call me

Díky moc, pro mě jak je někde naděje, tak to prostě nemůže být pesimistické. :)

Díky moc, psala jsem to s touhle písní, takže myslím, že k sobě patří. :)

Dojalas mě. Děkuju. Vážně moc.
(Vidíš, téhle shody jsem si ani nevšimla. :) )

Ano, máš pravdu. Já vždycky věřila, že ten šťastný konec měla. :)

Odečti dvě stoslůvky, které psala teta, jeden výběr deseti nej a dva autorské výběry. ;) Věř mi, počítala jsem to pro jistotu i rúčo. :D
Děkuju... četla jsem několik krásných stoslůvek ze Zuzaniny dospělosti, se kterými se vesměs ztotožňuji, myslím, že prožila dobrý život s malým ostnem stesku, ale stále doufala, že nakonec jí Narnie přijde naproti. A přišla. :)

Děkuju, víš, že když mi zrovna ty pochválíš Narnii, znamená to pro mě hrozně moc. Vážně děkuju.

:) Díky!

Děkuju! :)

Děkuju. :)

Díky za další myšlenku, právě ty tvoje mě tak motivovaly.
Víš, já si myslím, že jsou si svým způsobem kvit. Během života se rozdělily, Zuzana a Narnie, ale nemyslím, že Zuzana žila život, který by za to nestál. Upřímně podle mě je její vztah k Narnii a našemu světu o dost ryzejší a opravdovější, než jejích sourozenců. (Nic proti nim.) Jestli Zuzana na Narnii jednou zapomněla, Narnie čekala, kdyby Zuzana nepocítila touhu vrátit se, možná by se v jejím životě tolik nezměnilo, ale do Narnie by se nejspíš nevrátila. Ale právě ta trocha bolesti, kterou pociťovala a kterou nepochybně pociťoval i Aslan, jí pomohla dozrát. Jako když po něčem nebo po někom toužíš a čekáš. Když čekáš příliš dlouho, začne to v tobě hlodat, začneš pochybovat, bolí to, ale když se dočkáš, je tvoje radost mnohem větší, než kdybys to dostala hned. Ostatně nepochybuji, že pro Zuzanu byl návrat do Narnie nekonečně šťastnější, než pro její sourozence.
Zuzana si svým způsobem zvolila těžší cestu, než její sourozenci, kteří možná na úkor Narnie méně žili v našem světě. (Pardon, já nechci být zlá, jen mi v Poslední bitvě přišli dost ploší.) Ta cesta s sebou nesla více bolesti, ale o to větší radost. Narnie ji přijala, protože do ní svým způsobem vždy směřovala, jen delší cestou, proto myslím, že v jejich znovushledání nebyla výčitka.
Ostatně myslím, že ani shledání se sourozenci nebude hořkosladké, podle mě už v téhle Narnii nemá hořkost místo.

Promiň, nechala jsem se trochu unést, ale tvoje myšlenky jsou tak krásné a pro někoho jako já lehce provokativní (v dobrém), takže ti za ně upřímně děkuji.
Nemůžu si pomoct, ale pořád si myslím, že to takhle Lewis musel zamýšlet (teď si spisovatelsky hodně fandím, ale jde mi o ideu), že zrovna on, s těmi všemi knihami, které napsal, se svým laskavým přístupem, prostě nemohl definitivně zavrhnout lidskou duši ještě za života. Přijde mi to nesmyslné a hlavně proti duchu jeho vlastního díla. Takže myslím, že to jen prostě nedomyslel, a tak trochu doufám, že se mnou teď tiše souhlasí. (Fandím si vážně hodně, že jo?)

Promiň, za tenhle vskutku únavný komentář, chtěla jsem ti jen poděkovat a trochu se to zvrtlo.
Vážně děkuju moc, hrozně jsi mi pomohla!

Já bych to bez rozpaků interpretovala tak, že je to proto, že jsi skvělá, inspirující spisovatelka a skvělý, úžasný člověk k tomu. Co takhle? :)

A k "vánku", zrovna u toho jsem přemýšlela, jestli už zase nepřeháním, nedělám to násilně patetickým, prostě jestli to tím nezkazím, tak jsem moc ráda, že ti to tak nepřišlo.
Díky, strigg, jsem strašně ráda, že se ti to líbilo. :)

Díky moc, jsem ráda, že to na tebe tak zapůsobilo! :)

Díky, to jsem ráda, že to zapůsobilo tak, jak mělo.

Děkuju. To jsem ráda. :)

Děkuju. :)

Děkuju. Nevyřčená slova řeknou hodně. :)

Mě postrčila hlavně nettiex, ale také jsem četla pár skvělých stoslůvek tady na DMD a... co si budeme povídat, když o nich člověk chvíli píše, nemůže její příběh ignorovat. :)
Děkuju.

Děkuju. Já věřím, že by si to takhle přál, jenom to nějak zapomněl napsat. :)