Kdo nesmí být hrdina

Když zastavili, Alžběta kontrolovala Vladimira. Jeho ztrhaný obličej ji vyděsil. „Bolí to moc?“
„Co? Ne... Alžběto... odpusť mi, já tě zklamal,“ vydechl přerývaně. „Sliboval jsem... že půjdu, kam si řekneš. Jenomže... já nemůžu.“
"Nebo nechceš," zašeptala černě.
"Chci!" skoro vykřikl. "Jenže musím do Irkutsku, za Kolčakem... Hrdinní legionáři si nechtějí vodit do vlasti ruské důstojníky,“ dodal hořce.
Bětka se zamyslela: „Tohle není poslední vlak do Vladivostoku...“
S nadějí vzhlédl: „Ty bys na mě počkala?“
„Já nikde nebudu nečinně čekat,“ odvětila tvrdě. Golovin posmutněl.
„Půjdu s tebou. Proto jsem tady... abych šla krok za svým mužem a chytila ho, kdyby padl.“