Příběhové piruetky (aneb největším záporákem bývá autor)

DOCTOR (přechází sem a tam): Dvanáct... Třináct... Co s tím mají?
MASTER (vyskočí zpoza rohu, pobaveně): Doktůrek neví! Neví! Chuděrka Doktůrek!
DOCTOR (mumlá si): Nejspíš zkouší nějaké prášky...
MASTER (neslyší, přiskočí blíž a tancuje kolem Doctora, drží lékovku): Cože? Co si zase mumláš? Nikdo nemá rád Mastera! Pchá!
DR. HOUSE (pirueta, sebere mu lékovku): MŮJ Vicodin!
DOCTOR (zmateně pobíhá a kreslí si výpočty po podlaze): Nevychází vůbec nic, co to zase, co to mají...
MASTER (ochotně dokončuje basem): Pořád neví, no těpic... Kolik jsi měl společnic?
RIVER (přitančí, sladce): Poslouchám...
MASTER (couvá před River): Počítej i společníky!
JACK HARKNESS (vletí na scénu, snaží se políbit Doctora, je odvlečen ochrankou)
DOCTOR: V téhle... Ahá! Dvanáct, pravda! A třináctý ne... Cože?!
SBOR OODŮ (projde kolem a táhle pěje)
MASTER: Autor je krysa, přítelíčku, nesedls mu snad na vějičku?! Desítko... či Jedenáctko? Moffat bordel nadělal.
MOFFAT (je dostrkán na scénu produkčním)
WATSON (vtrhne na scénu, vztekle): Moje řeč!
(začne po Moffatovi házet účtenky, hystericky dupe) Za kapesníčky! Každý slušný autor má postavy rád!
DAVIES A MARTIN (proplují v pozadí v tangu)
MOFFAT: Tady nejde o city! Fanoušci maj depky radši! Štastné konce nevynáší!
PONDOVI (vystoupí před Moffata, zhnuseně se na něj dívají, odejdou)