Žila jsem pro spoustu chlapců,
od rebelů k té skupince laskavců,
s některými se vodila za ručičky,
jeden starší, další mladičký,
ale pak jsem potkala tu lemru,
takovou, co najdete jen jednu,
která nevěnuje vám hezký úsměv,
a máte pocit, že nemůžete uspět.
Sice vypadá jako ztělesnění snů,
jako noční můra osamělých dnů,
ale neudělá pro vás zhola nic,
a vy snažíte se doufat v trochu víc.
Pak začali chodit zamilované dopisy,
a s nimi ty nejkrásnější narcisy,
jenže pohled kudrnatého blonďáka cíl neminul,
jako by snad iniciativu vyvinul…
Tak vyhrál ten, co nic nenapsal.
Což máme vlastně krapet společné.
Opět... tohle nemá se mnou co dělat. :o) Kromě zálibě v kudrnatých blonďácích, samozřejmě... :D
Závěrem moc děkuji za každý komentář a věnuji toto drabble všem, kteří psali, kačenkovali a byli tu pro Kai. Obrovský dík a snad příští rok. :o)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit