Malá noční můra

„Vůbec jsi nekomentovala. Jak k tomu přijdou ostatní?“
„No… trochu jsem to flákala, uznávám,“ říkám kajícně. „Měla jsem hromadu práce… no jo, vím, blbá výmluva. Ale v květnu vše napravím, slibuju!“
„Ani jsi nic nenapsala. Jak můžeš chtít bodíky?!?“ následuje další výčitka.
„Ale napsala, jasně že napsala,“ bráním se, tady mám svědomí čisté. „Každičký den celého měsíce dva drablíky, jako správný schizofrenik. Někdy i čtyři, to když nás postihly bonusy…“
„Vynechala jsi poslední den. Ten už nahradit nejde!“ zní nekompromisně.
Trhám sebou, zpocená hrůzou. Zmateně běhám po bytě a kontroluju všechny předměty udávající datum. Přece bych se o den nespletla?!?