Love me tender, Love me sweet...

Naposledy mě chytil za ruku.
Pamatuji si, když jeho ruce byly hebké. Třeba jsou pořád, jenom moje kůže ztrouchnivěla. Pořádný cit nemám už... ani nepamatuji.
Zase se mračí.
Vždycky jsem mu říkala: „Nemrač se tolik, zůstane ti to!“ Nikdy mě neposlouchal.
Co já se narozčilovala! Nic jsme neměli společné! Tak alespoň teď nakonec se něco našlo. Jsme na ten svět oba příliš staří. A stačilo nám.
Vypadá klidně, možná již usnul, jeho stisk zeslábl. Na mě přeci taky přichází ospalost. Skoro jako večer u televize.
Měla bych postavit na čaj, když se vzbudí, je bez něj... Ach ta moje hlava!