Herní odpoledne

Kruhová pracovna tonula v měkké záři zapadajícího slunce.
Vzduch pronikající dovnitř pootevřeným oknem byl cítit posečenou trávou a něčím, co připomínalo dětství.
Léto už stálo za dveřmi.
„Ta hra mě unavuje, Brumbále.“
Brumbál chvíli seděl v křesle, hledě na Snapeovu vyčerpanou tvář nastavenou slunečním paprskům. Pak zamířil ke skříni v rohu, z níž vytáhl jakousi zaprášenou krabici.
„Mám jednu hru, kterou bychom si mohli zahrát jen spolu.“
Postavil krabici na stolek. Snape přečetl název a opřel se do ředitele pohledem plným nevíry.
„Člověče, nezlob se?“
„Ještě je tu Hříšná věž, obávám se však, že na tu už jsem opravdu starý.“