Dárek

Nechtělo se mu psát. Zima konečně odcházela na odpočinek a i poslední místa, která ještě před pár dny skrývala pod svým hábitem, ožívala v barvách a tvarech. Raději se šel se svou návštěvou projít.
"Doktore, ta hra mi dělá starosti. Nevím, jestli ji stihnu dopsat. Proč nemohou lidé cestovat časem tak jako ty?"
"Pro lidi existuje jen jeden směr. Jsou podřízení času a čas velí 'vpřed'. Tak je to správně."
"To je dobré! To bych mohl použít."
Došli až na okraj parku.
"Doktore, podívej!" Will se sehnul k zemi, "poslední petrklíč. Pro tebe. Nech si jej, jednou ti přinese štěstí."