Setkání, na které se nezapomíná

Ležel jsem zbitý na dohled vesnice. Kousek ode mě byl v trávě oblázek. Před chvilkou jsem na něj seslal kletbu a od té doby čekal, kdo se chytí.
Nečekal jsem dlouho, objevil se mladík, oči jen pro kus horniny.
Přistoupil jsem k němu a přitáhl ho do téměř mileneckého objetí.
Jeho tvář se zkřivila bolestí, kůže zešedla. Oproti tomu mé rány se začaly zacelovat.
Když jsem s ním skončil, padl mládenec na mech, v očích němou výčitku.
Máchl jsem paží a roztrhl realitu. Ještě, než jsem prošel portálem, věnoval jsem mu povzbudivý úsměv.
Na naše dostaveníčko asi jen tak nezapomene.