Mairon

Kov radostně zvonil. Tavené stříbro zářilo a hřálo, výbuchy jisker zlatily tvář. Mairon shodil rukavice a předloktím setřel pot z čela. Zálibně pohlédl na své dílo.
Jeho pán Aulë procházel kovárnou. Stačilo by přikývnutí, náznak úsměvu, vlídné slovo, cokoliv, co by Mairona utvrdilo v tom, že za něco stojí. Zůstal však nepovšimnut. Vzal šperk a vztekle jej mrštil do ohně.
„Já vidím, co v tobě je,“ chlácholil ho Melkor. Černé hedvábí jeho vlasů se konejšivě vlnilo a lechtalo na nahých zádech. „Aulë ti nikdy nedá šanci, ale já ano.“
Po zkáze Stromů Mairon nezaváhal. Oblékl zbroj. A přijal jméno Sauron.