Hartovo tajemství

Stromy zašuměly.
Čaroděj polekaně odskočil od dvojkolky.
Před chvílí zastavil u malého potůčku.
Koník se napil a začal spokojeně plenit vše zelené v dosahu.
Bublání vody a šum lesa, nic víc nerušilo popolední klid.
Vozík byl tentokrát plně naložený.
Pytle z jednoho hostince putovaly do druhého.
Obsah chránila pečeť a drahé kouzlo.
Čaroděje stejně zajímal malý sešit.
Hartova tajemství v něm.
Necítil žádné kouzlo.
Natáhl ruku k plátěné vazbě.
Za sešitem ležel nůž.
Malý, ostrý jak břitva a s kostěnou rukojetí.
Špička se chvěla očekáváním.
Mířila na čarodějovo srdce.
"Jsem tu, mistře čaroději," uslyšel, sotva si opláchl obličej v potůčku.